Každý si silvestrovské bujařeji a oslavu nového roku představujeme jinak. Někdo stráví hezký večer u televize nebo v příjemné společnosti několika přátel. Dnes vám chci přiblížit jak jsme společně s kamarády prožily poslední den v roce 2005.
    O víkendu a na přelomu roku 05/06 jsme se vydali do Orlických hor. Vyšli jsme 4 kluci za hustého sněžení a burácejícího větru s čelovkou na hlavě po 21 hodině, vzhůru na nejvyšší vrchol Orlických hor. Oni na skialpech a já střídavě na běžkách a sněžnicích, které jsem měl přidělané na batohu. Začátek byl strmý, po sjezdovce místního vleku. Na konci sjezdovky ve Velké Deštné jsme vběhli do strašidelného lesa. Kolem nás byli spadlé stromy, které nevydržely tíhu nově napadlého sněhu. Mnoho se jich nahýbalo těsně nad našimi hlavami a hrozivé praskání dodávalo tu pravou dobyvatelskou náladu. Cesta v lese se stále zužovala a my stoupali vzhůru, překračujíce spadlé stromy a větve až k vysněnému cíli.
    Před vrcholem mlha zhoustla a my bojujíce s větrem a sněhem jsme hledali jednu tyč za druhou. Já na sněžnicích měl co dělat dostihnout kamarády, protože ti na skialpech již pár dní na tento výstup trénovali. Vítr zesiloval a my obaleni sněhem jsme stáli u vrcholové zaváté cedule Velká Deštná 1115m. Ano jsme na vrcholu, ale náš cíl není u konce.
    Možná si myslíte, že jsme blázni, ale my jsme ze rozhodli přenocovat v těchto místech a rozloučit se zde ze starým rokem a přivítat nový. O několik metrů dál od vrcholu je bouda, která slouží pro občerstvení turistů. Přední část je otevřená, tak se schováváme před psím počasím uvnitř. Oklepáváme navátý sníh z našich svršků a přidáváme jednotlivé vrstvy na naše prokřehlá těla. Jdeme si postavit spací díru pro čtyři nocležníky. Bereme lopatu a házíme sníh na všechny strany. Hloubíme otvor pro nohy a větší otevřený prostor překrýváme lyžemi s celtou. Okraje obhazujeme sněhem, aby neulétla a řádně izolovala.
    Divný alkohol. Rok 2005 se mílovými kroky chýlí ke konci a my bereme malý šampus a jdeme na vrchol. Tři, dva, jedna a je to tu nový rok 2006. V údolí to bouchá a řinčí, ale přes neustálý vichr a sněžení není nic vidět. Kuba slavnostně otvírá šampus i když to moc nejde, je šroubovací. Loká první doušky tekutiny, ale vzápětí obsah láhve plive ven. To snad není možné. V láhvi, která je k nerozeznání od pravé je pěna do koupele. Raději bych se neviděl přinesl jsem tuto láhev a ani ve snu mě nenapadlo, co je uvnitř. Kuba vše vy… a ve mně bylo velké provinění. Tak že v prvních hodinách nového roku v nikom z naší skupiny nebyl ani hlt alkoholu, jen Kuba se stoprocentně vyprázdnil.
    Jdeme zpět a připravujeme se na spánek. Postupně se soukáme do předem upraveného sněžného obydlí a uleháme ke spánku. Ležíme jeden vedle druhého a je nám fajn. Plní se nám každému sen spát a přežít v drsné přírodě. Uvnitř je trochu vlhko, ale příjemně.
    Ráno spíme do osmi hodin, a pak po postupném vysoukání a někteří i po konečně vyprázdnění svého měchýře, balíme celtu a jedeme pomalu zpět za našimi drahými polovičkami a přáteli do údolí. Cesta dolů je pro mě také strastiplná, brzdím pluhem, co to jde, pomáhají my hůlky, které tlačím mezi nohama o sníh pode mnou. Občas zastavuji a rovnám hůlky. Nohy mi podsekává jedna větev skrytá pod sněhem a já se válím jak hrouda ve sněhu a díky batohu mám co dělat se ze sněhové peřiny vyhrabat. 
    Po dnešní noci padlo opět několik stromů pod tíhou sněhu a jeden pomáháme horské službě odstraňovat z cesty. Dojíždíme na sjezdovku, po které už je to hračka dolů. Tímto náš výlet končí. Jdeme za drahými polovičkami, které si přelom roku také náležitě užili v kruhu přátel u džuboxu. A jsou šťastni z našeho shledání.
    Věřím, že jste přežili tyto řádky a že si o nás nemyslíte něco o bláznech, ale je to nový nepoznaný adrenalin a myslíme, že život je krátký a člověk by měl neustále poznávat nové a nové zážitky. Je to prima. Věřím, že se příště přidáte. Šťastný nový rok 2008 vám přejí Lenka a Marcel Hrdličkovi