Dnes se přeneseme na daleký sever, do středu Švédska, kde sama příroda vytvořila nádhernou kulisu řídce porostlých borovicových lesů zasazených mezi jezera a rámovaná malými horskými vesnicemi. Je to opravdu unikátní přírodní rezervace, kraje Dalarna. Přeneseme se do města Mora. Kam jsem se přesunul i já, společně s 13 účastníky výletu. 1600km dlouhá cesta z Prahy do Mory, spojená s nočním trajektem z Rostocku do Trelleborgu nám trvala 26 hodin. Proč jsme si vybrali právě toto město?
V roce 1520 čtyřiadvacetiletý švédský šlechtic Gustav Eriksson Vasa, který uprchl z dánského zajetí. Zamířil do města Mora a snažil se  místní sedláky přesvědčit k povstání proti Dánům. Jenže marně a tak musel před dánskými pronásledovateli dále prchat na lyžích směrem na západ k Norsku. Po 90 kilometrech jej v obci Sälen dostihli dva poslové (nejlepší běžci na lyžích) a přesvědčili ho, aby se vrátil do Mory a postavil se do čela osvobozeneckého vojska. Následoval triumfální návrat, spojený s porážkou Dánů. Vasa byl posléze korunován švédským králem. Dnes je Vasa považován za otce Švédského království, které se zbavilo nadvlády a brzy se stalo severskou velmocí. Každoročně, již od roku 1922 se na počest tohoto krále běhá závod na běžkách pod názvem Vasaloppet (Vasův běh). Trasa závodu vede nikoliv po stopách prchajícího Gustava Vasy, ale přesně opačným směrem, jímž se Vasa vracel.
Jako mají horolezci svůj Mount Everest, mají lyžaři svůj Vasův běh. Tento devadesát kilometrů dlouhý závod ve Švédsku je nejnáročnějším úkolem a výzvou pro každého běžce na lyžích. Tento ultramaraton je pro většinu Švédů srdeční záležitostí a velkou událostí. Zúčastnit se ho, je pro Švédy otázkou cti, vítězství zaručuje slávu a sportovní nesmrtelnost. Vasaloppet je pro Švédy kouzelným slovem, toto kouzlo je však nerozlučně spjato s pořádnou dřinou, potem, krví a leckdy i slzami. Je nejstarším, nejdelším a největším závodem v běhu na lyžích. „Vasaloppet můžeme počítat mezi symboly mužství, podobně jako gladiátorské zápasy, lovení losů, či závody Ironman“ – tvrdí švédští organizátoři. Každého účastníka, jenž dojede do cíle v městečku Mora, vítá slavobrána s následujícím mottem závodu „Ve stopách našich předků za vítězstvími zítřka“. Slavobrána s heslem je
nejznámější značkou Mory. Mezi slavné se zapíšou také ti, kteří dekorují vítěze vavřínovým věncem. Jsou pečlivě vybíráni, většinou jde o mladé úspěšné lyžaře a pro každého vyvoleného je tato funkce velikou ctí. Mladík zvaný „kransmas“ dekoruje ženu a dívka „kranskulla“ dekoruje prvního muže. Výjimečností tohoto závodu je délka- 90 kilometrů. Opravdu to není málo. Abyste závod úspěšně absolvovali, nemusíte být bůhvíjaký rychlý běžkař, ale musíte mít vytrvalost.
Pravidelně jezdím trénovat do Jizerských hor a zúčastňují se českých závodů na běžkách, které se u nás pořádají. Do města Mory jsme přijeli tři dni před samotným hlavním závodem, který se startuje v neděli, z důvodu aklimatizace a odpočinku po náročné cestě. Před závodem jsme si vyzkoušeli různé úseky trati závodu. Ubytovali jsme se v příjemných dřevěných chatičkách ve městě Orsa, které je od cílového města Mary vzdálené 13kilometrů. Večerní debata s ostatními účastníky závodu se nesla v duchu jak jinak než o běžeckém lyžování. Ale hlavním tématem a i problémem při tomto sportu je správně namazat lyže na závod. Všichni jsme měli trochu obavy, do které vlny nás organizátoři zařadí. Tohoto závodu se zúčastní neuvěřitelných 15 800 běžců, kteří jsou podle výkonnosti a výsledků z předešlých závodů zařazeni do deseti startovních vln. Já jsem byl zařazen do čtvrté závodní vlny.
Samotný závod:
Ráno nás vzbudil budík ve tři hodiny a do aut které nás vezli směrem ke startu, vzdáleného 100 kilometrů od našeho místa ubytování, jsme nasedli po čtvrté hodině. Do Sälenu kde je start závodu jsme dorazili pře šestou hodinou. Kromě startovního čísla a čipu, jsme dostali igelitový pytel s naším číslem, který slouží na odložené věci před startem. Věci, které si oblékneme po závodě, jsme dali do tašky, na které jsme upevnili naše číslo. Pokud jde o organizaci celého závodu, je to něco neuvěřitelného. Hlavního závodu se účastní kolem 15 000 lidí a vše klape s neuvěřitelnou přesností. O závodníka i jeho věci je postaráno po celý závod s neskutečnou důkladností, člověk se nemusí o nic starat, vše probíhá automaticky jak na běžícím pásu. Tašku s věcmi dáváme podle startovních čísel do předem připraveného kamionu a jdeme si umístit lyže do svého startovního boxu. Před startem panuje v Sälenu teplota mínus 15°C. Mrznou nám lehce prsty u nohou i rukou. Pro zahřátí nám přijde vhod vyhřívaný stan. Kde trávíme minuty před závodem. Možná vás jímá hrůza z představy, těch 15 000 lidí na startu jediného závodu, je to opravdu neuvěřitelné množství lidí, ale i přes ten dav si člověk nepřipadá ztracený. Spíš má pocit jakési sounáležitosti s podobnými blázny, jako je on sám. Celý závod se jede po perfektně upravených stopách, start je ve vyšší nadmořské výšce než cíl, takže vlastně většinu závodu jedete po rovině nebo mírně klesáte. Cestou je jen pár kopečků, které pro Čecha rozhodně nepředstavují problém. Takže opravdu jde o tu vzdálenost a vytrvalost. Půl hodiny před startem, který je naplánován na osmou hodinu, se vracíme k našim lyžím. Kde právě probíhá, podle hudby, rozcvičování před závodem. Těla závodníků se snaží rozhýbávat dívky na vyvýšených místech každé vlny. Nad davem závodníků lítají dvě helikoptéry a přenášejí celé závodní klání do místní televize a na internetový server. Minuty utíkají, a sluneční paprsky, které přehouply okolní kopce, pomalu prohřívají naše zkřehlá těla. A je tu start, z dálky vidíme, jak se startovní čára pomalu zdvihá vzhůru.  Závodníci, kterých je všude kolem mnoho se dávají do pohybu. Všech šedesát vyfrézovaných stop se v kopci na třetím kilometru závodu zúží formou trychtýře na deset závodních stop. Závodníci zde čekají podle vln. Masa závodníků se po pěti kilometrech rozjede a vše už je na každém závodníkovi. Během celého závodu panuje perfektní atmosféra nejen mezi závodníky, ale i kolem trati. Je to neuvěřitelné, ale diváci lemují celou trasu od startu až do cíle a mohutně povzbuzují a fandí. U cíle fandí nejen prvním, kteří se prořítí tratí závodu v čase něco kolem čtyř hodin, ale vytrvají až do pozdních hodin a ještě za tmy fandí těm, kteří dobíhají do cíle těsně před koncem dvanáctihodinového limitu, jako by si uvědomovali, že právě tito hobby běžkaři jsou možná těmi pravými hrdiny závodu, tito závodníci bojují ze všech sil nepředstavitelných 12 hodin, aby zdolali celých 90km. Na trati je deset občerstvovacích stanic, kde se podává teplý iontový nápoj, teplá voda a nechybí místní borůvková polévka. K zakousnutí je sladká houska. Skoro celý závod se jede technikou soupaž. Teplota se postupně měnila z minusových na plusové hodnoty, sluníčko nádherně hřálo. Všem závodníkům na posledních třiceti kilometrech přestali jet lyže (mokrý sníh). Přišla na mě krize a označení tratě, které je po celé trase závodu po kilometrech je nekonečné. Z krize mě dostala až káva na poslední občerstvovací stanici. A tak jsem posledních osm kilometrů zabral, co to šlo. A protnul cíl v čase 6hodin 21minut, což je pro mě úžasný výkon. Nejlepší závodníci doběhli 3hodiny 51minut a nás může moc těšit, že náš Stanislav Řezáč dojel na krásném druhém místě. V cíli jsem nechal lyže v určeném prostoru, autobus nás dovezl do místního kempu, kde na fotbalovém hřišti byli přesně srovnáni podle čísel naše tašky s oblečením a po osprchování nás všechny nasytili na místním hokejovém stadionu. Kde jsme všichni obdrželi diplom s dosaženým výsledkem. A poté nás autobus dovezl zpět do místa cíle. Než doběhl zbytek z naší výpravy, prohlédli jsme si místní muzeum tohoto běhu. Úžasná podívaná na lyže, s kterými se běhalo před lety, jaký technický rozvoj tento sport za pár let udělal. Vždyť první závodníci v roce 1922 překonali tuto trat v čase 7hodin 22minut. A to se prodírali prašanovým sněhem a žádná rolby jim nežehlila trať. Dnešnímu průměrnému běžci (dle statistik 41 let) trvá absolvování celého závodu 7 hod 8 min 50 s. a každý závodník v průměru zhubne během závodu o 3 kilogramy. V průběhu 35 let bylo zaznamenáno celkem 13 úmrtí. V cíli se všech závodníků zmocní nirvána a radost z dosaženého výsledku. S myšlenkou tak někdy příště, ahoj Vaso. Po doběhnutí posledního člena naší výpravy nasedáme do aut a odjíždíme směrem k našim domovům. Všem, kteří si na tento podnik troufnou, mohu závod jen doporučit. Vždyť známé heslo praví "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se".